Prusko-rakouská válka 1866

Na konci června roku 1866 vtrhla do malebné krajiny Českého ráje válka. Byla sice jednou z nejkratších, zato však nejkrvavějších v celém 19. století.

Důvodem válečného střetu mezi Rakouskem a Pruskem se stal spor o vůdčí postavení v německém spolku Bundu, které do té doby patřilo Rakousku. Pruský kancléř Otto von Bismarc se rozhodl převzít vedoucí roli ve spolku a Rakousko z něho vytlačit. Konečným cílem pak mělo být sjednocení Německa pod vedením Pruska a to „třeba železem a krví“.

16. června 1866 obsadila pruská vojska Sasko. Jeho armádní sbor ustoupil do Čech, kde se postavil po bok rakouské armády. Od 21. do 23. června překročily tři pruské armády české hranice. Po prohrané bitvě na Jizeře bylo rakouským velením rozhodnuto o boji u Jičína. Avšak po dalších porážkách u Náchoda se obrana Jičína stala zbytečnou. Oba zde postavené sbory (1. rakouský generála jízdy Clam-Gallase a saský korunního prince Alberta) dostaly rozkaz 8k ústupu. Ten byl ale doručen do Jičína se zpožděním, večer 29. června 1866, kdy již zuřila bitva. Jen za cenu velkých ztrát se podařilo za boje z 29. na 30. června ustoupit směrem k Hradci Králové. Tam se pak 3. července v druhé největší bitvě 19. století rozhodlo o pruském vítězství.

           

Rakouská národní hymna

Zachovej nám, Hospodine. Císaře a naši zem!
Dej ať z víry moc Mu plyne, ať je moudrým vladařem.
Hajme věrně trůnu Jeho proti nepřátelům všem;
osud trůnu Habsburského Rakouska jest osudem.

Plňme věrně povinnosti, chraňme právo počestně,
a když třeba, s ochotností v boj se dejme statečně!
Na paměti vděčně mějme slávu vojska vítěznou;
jmění, krev i život dejme za Císaře za vlast svou.

Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej;
uměním i vědou silný duch se zmáhej jasně stkvěj!
Bože, račiž slávy příti, žehnej vlasti milené;
slunce Tvé nechť v míru svítí na Rakousko blažené!

Stůjme k sobě každou chvíli, svornost jenom moci dá;
spojené kde vládnou síly, snadno vše se vykoná.
Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří;
říš Rakouská nepomine: sláva vlasti Císaři!

Císaři po boku vládne, rodem, duchem spřízněná,
v kráse, kteráž neuvadne, Císařovna vznešená.
Bože, račiž rozkvět nový Habsburskému domu dát!
Františkovi Josefovi: Alžbětě rač požehnat.